Tak a je to tu! Mám za sebou půl roku výuky Kung-fu v jedné z brněnských škol a už nejsem „mladší žák“. Od září se stávám žákem starším. Po šesti měsících samozřejmě ještě nejsem nijak zvlášť dobrá v Kung-fu ani sebeobraně, které se také naše škola intenzivně věnuje.
Avšak jsem bohatší o spoustu nových zážitků, naučila jsem se základy a mám spoustu nových známých a přátel. Takovýhle půlrok bych přála každému, kdo stejně jako já tehdy, potřebuje zlepšit kondici, mít nový zajímavý koníček nebo prostě jen poznat spoustu super lidí.
Šest měsíců je za mnou a já si říkám, co mi to přineslo. Když jsem nastoupila, čekala jsem, že budu chodit dvakrát týdně na tréninky, naučím se nějakou tu formu, údery apod. A zlepším si fyzičku. Od začátku jsem si říkala, že se musím donutit přijít na každý trénink, protože kdybych nechodila pravidelně, časem se na to vykašlu. Jo, tak takhle to neprobíhalo.
Naše škola je totiž návyková…Na tréninky se těším, nenapadlo by mě na ně nejít. A kvůli čemu tam vlastně chodím? Co mi to přineslo? I bez mučení musím přiznat, že hlavním důvodem, proč mám naši školu tak ráda, je skvělá parta lidí. Počínaje charismatickým trenérem, bezva instruktory a konče přátelskými žáky. Jak nováčci, tak starší žáci jsou prostě moc fajn. Je mi mezi nimi moc dobře a už kvůli nim bych se dobrovolně žádného tréninku nevzdala. I proto se těším na všechna soustředění, semináře a veškeré naše aktivity mimo cvičení.
Tréninky jsou pestré, učíme se jednotlivé prvky Kung-fu, sestavy, drily, sebeobranu. Od února jsem absolvovala seminář na sebeobranu, další na vzpírání, na kettlebellky, speciální seminář reálné sebeobrany v Olomouci, dvě soustředění a besídku v lanovém centru. Protože se v naší škole nezabýváme pouze rozvojem našich fyzických schopností, měla jsem možnost zúčastnit se také cestovatelské přednášky a dvou povídacích večerů nad čajem a vodní dýmkou (naše „filosofické večery“). Jednou týdně jsme také trénovali čchi kung (tradiční čínské cvičení), který je od nedávna pevnou součástí každého našeho tréninku.
Zároveň intenzivně pracujeme na naší kondici, posilujeme různé svalové skupiny pomocí různých cvičení, s pomůckami i bez nich. Některé cviky jsou běžně známé, s jinými jsem se setkala poprvé. Jedním jsem si jistá. V Kung-fu jsem se stala závislou na endorfinech. Jakmile jednou zakusíte radost z pohybu , nechcete se jí vzdát. Fyzické vyčerpání, trocha bolesti, ale i velký příval energie na vás čekají po každém tréninku. Jestliže jako já někdy trpíte nespavostí nebo nebo snad špatnou náladou, začněte se trochu hýbat. Po našich trénincích jsem nabitá energií, spím zatraceně dobře a ráno se budím s radostí.
Ať už jsem chodila na hlavní tréninky se sifu Jirkou Holáněm nebo na „kondičáky“ s Tomem, bavila jsem se výborně. Ani jeden vás nenechá se ulívat a přitom vám je fajn, usmíváte se od začátku do konce. Naše parta se nerada nudí, proto nám Jura vymýšlí nové a nové zážitky. Měla jsem tak možnost si opakovaně vyzkoušet reálnou sebeobranu nebo speciální „hardcore“ verze tréninků za použití pepřáku či elektrického paralyzéru. Před časem bych si myslela, že tyto věcičky ani nezvládnu použít a dnes už vím, jak působí na psychiku i na tělo. Občas se mě někdo ptá, proč takové věci vůbec podnikám. A já na to odpovídám, že je to výzva. Výzva najít hranice své komfortní zóny a překročit je. Nikdy nevíte, jak na vás co zapůsobí, zda vás to vystraší nebo vás to naopak nabudí. Teď se znám maličko lépe a vím, že zvládnu mnohem víc, než bych od sebe kdy čekala. Bolest ani strach už mě neděsí tolik jako plýtvání času a stagnace místo zlepšování fyzického i psychického stavu. Není důležitý cíl, ale cesta, po které jdeme a jak po ní jdeme. Život není snadný, tak proč si jej nezpříjemnit radostí z pohybu?
Místo pár hodin cvičení týdně mi naše škola dala mnohem víc, než by mě kdy napadlo. Jasně, nic není bez chyb. Proto pokud se vám něco nezdá, zajděte za trenérem, rád si vás vyslechne a udělá maximum proto, abyste byli spokojeni. Mám to vyzkoušené…remcám pořád a stále mě ještě nevyhnali.
Na závěr už bych chtěla říci jen to, že jsem našemu sifu, instruktorům i všem žákům, vděčná, že mě přijali mezi sebe a dali mi tento úžasný půlrok. Díky!!!