Výjimečný rok s Kung Fu

V letošním roce se náš tým zúčastnil mnoha soutěží v Česku, na Slovensku, v Maďarsku i Rakousku. Získali jsme při tom spoustu medailí, zážitků a neocenitelných zkušeností. Pro mě byl tento rok, ale naprosto výjimečný, neboť jsem měla možnost zúčastnit se dvou velkých soutěží, kde jsem reprezentovala nejen naši školu, ale i Českou republiku. První z nich bylo Mistrovství Evropy v Gruzii. Součástí reprezentačního týmu byl z našeho oddílu i Max Procházka. Vše se odehrávalo v hlavním městě Tbilisi. Celkově jsme dovezli 10 medailí a tato soutěž se stala jednou z nejúspěšnějších v historii mezinárodních výprav naší České federace wushu.

Vrcholem soutěží kung fu pak bylo Mistrovství světa v Číně. Letos se v listopadu konal již 7 ročník. Soutěž se konala v nádherném městě Emeishan, kde se nachází jedna ze čtyř posvátných buddhistických hor. Na výstup na horu Emei bohužel nebyl čas, ale místo toho jsme si užili prohlídky klášterů, nákupy v obchůdcích a navštívili blízké městečko Leshan. To hlavní ovšem začalo 7. listopadu, kdy byl zahajovací ceremoniál celé soutěže. Zúčastnilo se ho přes 960 atletů z 52 zemí.

Mnoho lidí se mě po příjezdu ptalo, co bylo na tom to nejlepší? A byla to právě atmosféra, která panovala mezi účastníky. Bylo skvělé setkat se se všemi těmi lidmi, kteří mají stejného koníčka a prožívají jej stejně intenzívně jako vy.

Obě tyto soutěže mi toho spoustu daly i vzaly. Každodenní tréninky, stres, hodiny pilování, dřiny a potu. Ale všechen ten čas co jsem strávila na tréninku, se vyplatil. Nejen, že jsem se dostala do naší reprezentace a mohla se tak zúčastnit dvou skvělých soutěží, ale získala jsem i mnoho nových přátel, zážitků a zkušeností. Posunulo mě to dál nejenom fyzicky, ale i psychicky. Namotivovalo mě to k další práci a úsilí, protože vím, že se to nakonec všechno vyplatí.

Dobrých výsledků jsem ovšem nedosáhla jen díky tréninkům, ale především díky podpoře rodiny, přátel, trenérů a týmu. Když jsem měla špatné dny a nic se mi nedařilo. Nebo těsně před startem, kdy jste doslova v tranzu, tak tu byla spousta lidí, kteří mě podpořili a pomohli mi pokračovat dál. A za to vám chci moc poděkovat. Především svému tátovi, který mě v tomto sportu už od mala podporuje a jezdí se mnou na všechny závody. Vždy když potřebuji je tu pro mě. A také mému trenérovi Jirkovi, kterého obdivuji, že měl se mnou takovou trpělivost. Pomohl mi hodně i s psychikou, která v našem životě hraje velkou roli.

Moc Vám děkuji za Vaše rady, čas, lásku a podporu, kterou jste mi dali.

V neposlední řadě bych také chtěla poděkovat obci Popůvky, kde bydlím a kde mne finančně podpořili, abych se mohla těchto soutěží zúčastnit.
 

Alžběta Rouzková

Betka mistrovství světa