Žáci a jejich názory na Kung Fu školu
Naši žáci odpovídají na otázku "Proč chodíš do Hung Gar Kung Fu Školy Brno?"
"Kung Fu se stalo mojí druhou rodinou. Po příchodu do cizího města, mezi cizí lidi, za novou prací, byla tahle myšlenka původně volbou pouze v rámci udržení fyzické kondice, nicméně fakt, že nejde jen o čisté cvičení, ale také o docela hluboké přátelství, důvěru, dost společenských akcí, změnilo tento původní nápad na úplně jinou myšlenku. Jak vysvětluje tradiční rčeni, kung fu není sport, ale životní styl. A škola Jiřího Holáně to dokazuje. "
Tom D.
"Ačkoliv je to už 11 let vzpomínám si na svůj první trénink a vlastně i první setkání s Jirkou, byl velmi příjemný, přátelský a do kung-fu naprosto nadšený. Nábor byl tenkrát téměř u konce a tělocvična plná lidí, kteří přišli narozdíl ode mě včas "ne za pět dvanáct - jako já" přesto byl ochotný mi poradit, opravit mě... narozdíl od všech mých ostatních sportovních aktivit se mi věnoval. Byl natolik důsledný, že moje první slova, která jsem řekla kamarádce, co nemohla jít na nábor se mnou, byla : "bylo to naprosto super, jsem naprosto vyřízená, nemůžu chodit a rozhodně přijdu zas. J A jako bonus jsem získala nejen dobrou fyzičku, ale Ty nejlepší přátele, které jsem si mohla přát. Díky, Jirko!" J
Jana K.
"Hledal jsem koníček a nové přátele, nenašel jsem koníček našel jsem ŽIVOT, nenašel jsem přátele, našel jsem RODINU."
Tom Veselyč
"Hung gar jsem hledal záměrně a plánoval jsem návštěvu i jiných škol, ale po pár trénincích jsem od toho upustil. Výborný kolektiv instruktorů a žáků, časová dostupnost, rozvržení tréninků a spousta různých akci pořádaných školou, to vše udělalo dobrý dojem a tudíž už nebyla potřeba se dívat jinam. Po roce aktivního trénování jsem s výběrem spokojen, není totiž den, kdybych si řekl, že dnes trénink vynechám kvůli špatné náladě, nebo že se v práci moc nedařilo, právě naopak, sem si chodím odbourávat stres a dobíjet dobrou náladu s přáteli, které jsem tu poznal.
Mario P.
"S Kung Fu jsem se v mládí potkával především ve filmech. Zpočátku to byl Bruce Lee, pak přicházeli i další hrdinové a to nejen z Asie, ale postupně i v amerických filmech. Nikdy by mne nenapadlo, že bych mohl něco “takového” sám provádět :-) Sportoval jsem spíše individuálně, nikdy mne nebraly kolektivní hry, ať už fotbal nebo volejbal a jiné. Ono těch možností zase tolik nebylo. No jo, ona tu byla ještě ta rudá sebranka a vše bylo buď organizované nebo to zavánělo dizidentem. Já tedy chodil po lese a horách s báglem a pár drobnýma v kapse. Po revoluci přišel zlom. Horské kolo, vysokohorská turistika, běžecké boty a v nich dlouhé tratě po okolí vesnice, kde žiji. Ale stále raději sám.
Oženil jsem se, přišly děti a také práce od nevidím do nevidím. Na sport skoro žádný čas, pořád se zařezávalo. Nějakou dobu manuálně, ale postupně jen u stolu a PC, časem noteboooku. Bolesti zad byly někdy nesnesitelné, migrény na denním pořádku, stres, že mne vyhodí, když nepřinesu každý měsíc několik set tisíc v objednávkách. Prostě mne to sešrotovalo. Děti rostly, zkoušeli jsme s nimi různé kroužky, od šachů a ornitologie po karate a judo, ale nikde dlouho nevydržely.
A pak přišel v roce 2007 další zlom. Ondra, můj tehdy jedenáctiletý syn, si našel na internetu, že by mohl chodit do oddílu Kung Fu, v Brně na Lidické. Říkám si, proč ne? Je to jeho vlastní iniciativa, tak třeba konečně někde vydrží. Přijeli jsme na večerní nábor. Já v saku a s notebookem pod paží, že si udělám zatím nějakou práci, než to Ondra bude mít za sebou. Ve starém likusáku naproti Family Servisu se tísnil dav mladých, bojechtivých, ale leckdy jen spíše vyvalených lidiček, a mezi nimi jsem předával syna trenérovi. “Tati, já se díval, že bys tady také mohl chodit. Prý se to dá začít i ve čtyřiceti” povídá. A trenér se hned přidal, že ať si to také vyzkouším. Abych v tom kluka nenechal samotného, tak jsem se tedy na tu jeho první hodinu uvolil, že pro jednou by to šlo. No a dnes je to devátý rok, co navštěvuji pravidelně tréninky našeho oddílu.
Dnes mohu s jistotou říct, že Kung Fu od té doby kompletně změnilo náš dosavadní život. Děti, díky skvělému přístupu našeho sifu, přetavily svou plachou povahu v sebevědomé chování, jak ve škole tak i v soukromí. Dcera, která začala oddíl také časem navštěvovat, získala díky pravidelným tréninkům neskutečnou motivaci ve všem, co nyní dělá. Vše na 150 procent a bez kompromisu. Tak jako je i filosofie Kung Fu. Nekonečná práce na sobě s cílem být stále lepší. Cesta sice nikdy nekončí a hranice se stále posouvají, ale o to v životě přece běží. Nové výzvy nás motivují jít stále dál.
V oddíle jsem poznal za těch devět let spoustu skvělých lidí, mezi které vždy rád chodím. A na každý trénink se navíc pokaždé těším. Vím, že ze mne bude pot jen stříkat, občas to zabolí, svaly nebudou už poslouchat, ale to je nepodstatné. Ten pocit, když ze sebe vydáte všechno, když trénink “přežijete”, to je pak doping na další den. A víte, že si to zase můžete zopakovat. A pokaždé je to jiné. Sifu vymyslí snad na každý trénink něco nového, něco, co nás udrží ve střehu, a proto nás to baví a proto jsme věrní právě jeho škole. Žádný stereotyp. Nuda? To neexistuje. Prostě skvělý program, kde si každý najde to svoje.
Už nepatřím k nejmladším.. léta prostě neumažete nějakým stiskem DELETE. Ale díky tomu, že se stále hýbu, tak celoživotní problémy se zády ani nevnímám. Migrény? No jednou za čas přijde, ale není už zdaleka několikrát týdně. Vidím vrstevníky, kteří se nemohou ohnout, stěžují si na každé píchnutí v boku. Je to nevyhnutné? Určitě se dá s tím bojovat a úspěšně. Já tu svoji cestu našel, a mohu ji jen doporučit. Každému bez výjimky věku, pohlaví či zdravotního omezení. Zkuste to jako já před devíti léty a uvidíte."
Honza Rouzek
"Věnovat se kung fu byl můj dětský sen od chvíle, kdy jsem v televizi uviděla seriál Kung Fu: Legenda pokračuje. :) Uběhlo hodně let, ale můj sen se mi nakonec splnil, když jsem na vysoké škole poznala kamaráda, který už v té době navštěvoval Kung Fu školu Jirky Holáně, a já se rozhodla začít taky. Hodně mi to změnilo život. Cvičím pátým rokem a nedám na Jirku a jeho školu dopustit. Jirka je skvělý trenér i kamarád. Dokáže motivovat, podporovat, vést, ale i naslouchat a pomoci. Navíc s ostatními jsme skvělá parta, a proto se potkávame často i mimo tréninky. Potkala jsem tu spoustu skvělých lidí. Získala jsem nové přátele a začala si více věřit. Ti lidé a cvičení mi davají tolik, že si nedokážu představit, že by nebyli součástí mého života. J"
Janča L.
"Jirkovu školu jsem si vybrala na základě doporučení kamaráda a prvního tréninku - Jirka je neobyčejně charismatický trenér a jeho tréninky mají atmosféru, kterou jsem jinde nezažila! Navíc jsem tu našla spoustu kamarádů a životní lásku. :)))"
Barča N.
"Kung Fu se stalo mojí druhou rodinou. Po příchodu do cizího města, mezi cizí lidi, za novou prací, byla tahle myšlenka původně volbou pouze v rámci udržení fyzické kondice, nicméně fakt, že nejde jen o čisté cvičení, ale také o docela hluboké přátelství, důvěru, dost společenských akcí, změnilo tento původní nápad na úplně jinou myšlenku. Jak vysvětluje tradiční rčeni, kung fu není sport, ale životní styl. A škola Jiřího Holáně to dokazuje. "
Tom D.
"Ačkoliv je to už 11 let vzpomínám si na svůj první trénink a vlastně i první setkání s Jirkou, byl velmi příjemný, přátelský a do kung-fu naprosto nadšený. Nábor byl tenkrát téměř u konce a tělocvična plná lidí, kteří přišli narozdíl ode mě včas "ne za pět dvanáct - jako já" přesto byl ochotný mi poradit, opravit mě... narozdíl od všech mých ostatních sportovních aktivit se mi věnoval. Byl natolik důsledný, že moje první slova, která jsem řekla kamarádce, co nemohla jít na nábor se mnou, byla : "bylo to naprosto super, jsem naprosto vyřízená, nemůžu chodit a rozhodně přijdu zas. J A jako bonus jsem získala nejen dobrou fyzičku, ale Ty nejlepší přátele, které jsem si mohla přát. Díky, Jirko!" J
Jana K.
"Hledal jsem koníček a nové přátele, nenašel jsem koníček našel jsem ŽIVOT, nenašel jsem přátele, našel jsem RODINU."
Tom Veselyč
"Hung gar jsem hledal záměrně a plánoval jsem návštěvu i jiných škol, ale po pár trénincích jsem od toho upustil. Výborný kolektiv instruktorů a žáků, časová dostupnost, rozvržení tréninků a spousta různých akci pořádaných školou, to vše udělalo dobrý dojem a tudíž už nebyla potřeba se dívat jinam. Po roce aktivního trénování jsem s výběrem spokojen, není totiž den, kdybych si řekl, že dnes trénink vynechám kvůli špatné náladě, nebo že se v práci moc nedařilo, právě naopak, sem si chodím odbourávat stres a dobíjet dobrou náladu s přáteli, které jsem tu poznal.
Mario P.
"S Kung Fu jsem se v mládí potkával především ve filmech. Zpočátku to byl Bruce Lee, pak přicházeli i další hrdinové a to nejen z Asie, ale postupně i v amerických filmech. Nikdy by mne nenapadlo, že bych mohl něco “takového” sám provádět :-) Sportoval jsem spíše individuálně, nikdy mne nebraly kolektivní hry, ať už fotbal nebo volejbal a jiné. Ono těch možností zase tolik nebylo. No jo, ona tu byla ještě ta rudá sebranka a vše bylo buď organizované nebo to zavánělo dizidentem. Já tedy chodil po lese a horách s báglem a pár drobnýma v kapse. Po revoluci přišel zlom. Horské kolo, vysokohorská turistika, běžecké boty a v nich dlouhé tratě po okolí vesnice, kde žiji. Ale stále raději sám.
Oženil jsem se, přišly děti a také práce od nevidím do nevidím. Na sport skoro žádný čas, pořád se zařezávalo. Nějakou dobu manuálně, ale postupně jen u stolu a PC, časem noteboooku. Bolesti zad byly někdy nesnesitelné, migrény na denním pořádku, stres, že mne vyhodí, když nepřinesu každý měsíc několik set tisíc v objednávkách. Prostě mne to sešrotovalo. Děti rostly, zkoušeli jsme s nimi různé kroužky, od šachů a ornitologie po karate a judo, ale nikde dlouho nevydržely.
A pak přišel v roce 2007 další zlom. Ondra, můj tehdy jedenáctiletý syn, si našel na internetu, že by mohl chodit do oddílu Kung Fu, v Brně na Lidické. Říkám si, proč ne? Je to jeho vlastní iniciativa, tak třeba konečně někde vydrží. Přijeli jsme na večerní nábor. Já v saku a s notebookem pod paží, že si udělám zatím nějakou práci, než to Ondra bude mít za sebou. Ve starém likusáku naproti Family Servisu se tísnil dav mladých, bojechtivých, ale leckdy jen spíše vyvalených lidiček, a mezi nimi jsem předával syna trenérovi. “Tati, já se díval, že bys tady také mohl chodit. Prý se to dá začít i ve čtyřiceti” povídá. A trenér se hned přidal, že ať si to také vyzkouším. Abych v tom kluka nenechal samotného, tak jsem se tedy na tu jeho první hodinu uvolil, že pro jednou by to šlo. No a dnes je to devátý rok, co navštěvuji pravidelně tréninky našeho oddílu.
Dnes mohu s jistotou říct, že Kung Fu od té doby kompletně změnilo náš dosavadní život. Děti, díky skvělému přístupu našeho sifu, přetavily svou plachou povahu v sebevědomé chování, jak ve škole tak i v soukromí. Dcera, která začala oddíl také časem navštěvovat, získala díky pravidelným tréninkům neskutečnou motivaci ve všem, co nyní dělá. Vše na 150 procent a bez kompromisu. Tak jako je i filosofie Kung Fu. Nekonečná práce na sobě s cílem být stále lepší. Cesta sice nikdy nekončí a hranice se stále posouvají, ale o to v životě přece běží. Nové výzvy nás motivují jít stále dál.
V oddíle jsem poznal za těch devět let spoustu skvělých lidí, mezi které vždy rád chodím. A na každý trénink se navíc pokaždé těším. Vím, že ze mne bude pot jen stříkat, občas to zabolí, svaly nebudou už poslouchat, ale to je nepodstatné. Ten pocit, když ze sebe vydáte všechno, když trénink “přežijete”, to je pak doping na další den. A víte, že si to zase můžete zopakovat. A pokaždé je to jiné. Sifu vymyslí snad na každý trénink něco nového, něco, co nás udrží ve střehu, a proto nás to baví a proto jsme věrní právě jeho škole. Žádný stereotyp. Nuda? To neexistuje. Prostě skvělý program, kde si každý najde to svoje.
Už nepatřím k nejmladším.. léta prostě neumažete nějakým stiskem DELETE. Ale díky tomu, že se stále hýbu, tak celoživotní problémy se zády ani nevnímám. Migrény? No jednou za čas přijde, ale není už zdaleka několikrát týdně. Vidím vrstevníky, kteří se nemohou ohnout, stěžují si na každé píchnutí v boku. Je to nevyhnutné? Určitě se dá s tím bojovat a úspěšně. Já tu svoji cestu našel, a mohu ji jen doporučit. Každému bez výjimky věku, pohlaví či zdravotního omezení. Zkuste to jako já před devíti léty a uvidíte."
Honza Rouzek
"Věnovat se kung fu byl můj dětský sen od chvíle, kdy jsem v televizi uviděla seriál Kung Fu: Legenda pokračuje. :) Uběhlo hodně let, ale můj sen se mi nakonec splnil, když jsem na vysoké škole poznala kamaráda, který už v té době navštěvoval Kung Fu školu Jirky Holáně, a já se rozhodla začít taky. Hodně mi to změnilo život. Cvičím pátým rokem a nedám na Jirku a jeho školu dopustit. Jirka je skvělý trenér i kamarád. Dokáže motivovat, podporovat, vést, ale i naslouchat a pomoci. Navíc s ostatními jsme skvělá parta, a proto se potkávame často i mimo tréninky. Potkala jsem tu spoustu skvělých lidí. Získala jsem nové přátele a začala si více věřit. Ti lidé a cvičení mi davají tolik, že si nedokážu představit, že by nebyli součástí mého života. J"
Janča L.
"Jirkovu školu jsem si vybrala na základě doporučení kamaráda a prvního tréninku - Jirka je neobyčejně charismatický trenér a jeho tréninky mají atmosféru, kterou jsem jinde nezažila! Navíc jsem tu našla spoustu kamarádů a životní lásku. :)))"
Barča N.
Fill out my online form.
Use Wufoo integrations and get your data to your favorite apps.
